Od počátku února je možné v přírodě natrefit na novorozené zajíčky. Jsou asi 10 - 12cm velcí, osrstění, vidící, slyšící a zubatí, nejsou v hnízdě ani pelíšku, ale volně na zemi, matka u nich za denního světla nikdy není. Přichází jen 1x za 24 hodin, obvykle uprostřed noci, mláďata přivolá, dá jim napít a opět odejde. Svá mláďata nepozná, nakojí i cizí zajíčky, pokud jsou nablízku a přijdou k ní. Nesmí z nich ale cítit cizorodý pach člověka nebo psa! Od věku pouhých 4 dnů jsou mladí zajíčci každý jinde, dvoutýdenní už před lidmi utíkají. NEODNÁŠEJTE JE Z PŘÍRODY! I když se vám zdají opuštění, není tomu tak. Jejich jediná obrana před dravci je snažit se být neviditelní. Proto sedí bez pohybu, proto u nich není matka - upozornila by na ně poštolky, káňata a jiné dravce, kteří vyhlížejí kořist ze vzduchu. Pokud jsou zajíčci na chodníku, parkovišti či jiném nebezpečném místě, naberte je opatrně na lopatku (nesahejte na ně ani rukou v rukavici!!!) a odneste jinam, ne však dál než 10 metrů od místa, kde byli. Jinak je matka v noci nemusí najít. Domácí odchov zajíčků je obtížný a úspěšný jen z 20%, návrat do přírody je takřka nemožný, protože doma vychovaný zajíc se nebojí lidí, psů, automobilů apod. Ve věku 4 týdnů řada doma odchovávaných zajíčků umírá (až oněch 80%), protože bez matky nezvládnou přechod na pevnou potravu. Od matky totiž musejí získat z jejího tzv. "měkkého trusu" (zelené slizem obalené kašovité bobky, které zajíc i králík produkují časně ráno a ihned znovu požírají, takže potrava projde zažívacím traktem vlastně 2x, což nahrazuje třeba přežvykování skotu nebo jelenů) potřebné prvoky a bakterie, které jim umožní trávit zelenou i suchou rostlinnou potravu. Žádný obratlovec to bez těchto mikroorganismů nedokáže! Bez matky proto zajíčci umírají na vážné zažívací poruchy, jakmile se pokusí žrát trávu nebo seno.Přinese-li zajíčka domů váš pes, kočka nebo malé dítě, předejte ho nejbližší záchranné stanici pro volně žijící živočichy. Kontakty najdete na stránkách ministerstva životního prostředí.