ZÁCHRANNÁ STANICE

Zhruba touto dobou, tedy když opadá listí se stromů, začnou se v záchranných stanicích pro volně žijící živočichy množit telefonáty s dotazy na zajímavý jev - výskyt docela početných hejn několika desítek kusů sov, a to kalousů ušatých. Je to jedna z našich dvou nejhojnějších sov, dosahuje asi velikosti holuba, zbarvená je hnědožlutě s četnou kropenatou kresbou po těle, hlavu jí zdobí dvě výrazná péřová "ouška" a do dálky svítí její výrazně oranžové oči. Během jara a léta žije skrytě v párech ve volné krajině a na okrajích měst, kde hnízdí na stromech ve starých hnízdech strak a vran, loví myši a hraboše a v noci se ozývá výrazným houkáním. Koncem podzimu se do našich zeměpisných šířek stáhne část poněkud světlejších kalousů ze severovýchodní Evropy, kteří na zimu vytvoří zmíněné skupiny. Běžný počet je tak 20 - 30 jedinců, ale i méně, našlo se však i hejno téměř 60 ptáků na jednom stromě. Je zajímavé, že ptáci se usazují převážně na listnaté stromy (např. starší břízy), kde jsou výrazně viditelní. Zažila jsem však i skupinu 21 ptáků na borovici. Společně tráví den, kdy pospávají a odpočívají, na noc se rozletují k lovu každý sám za sebe.Takové hejno sov vyvolá vždy zaslouženou pozornost, protože ptáci se někdy usadí na stromě v parku uprostřed města a z okukujících lidí si nic nedělají. Přímo žádnou pomoc nepotřebují. Při sněhové vánici se dovedou uchýlit jinam a potravu si najdou. Hrozí jim však jiné nebezpečí, a zde je třeba brát na ně ohled a počítat s nimi. Jako každá sova i kalous ušatý loví převážně za tmy. Má velmi dobrý zrak na dálku, zblízka se však orientuje spíš sluchem a úplně na blízko hmatem. Proto má jemné chloupky na peří, aby při mávání křídly jeho pera nesvištěla odporem vzduchu a on tak slyšel každý pohyb kořisti. Znevýhodňují ho totiž i oči pevně vrostlé v očních důlcích, takže při sledování pobíhající myši by musel neustále kroutit celou hlavou. Je-li od myši už jen pár centimetrů, orientuje se pomocí hmatových peříček na hlavě, která zachytí i pohyb vzduchu způsobený pohybem hlodavce. Díky tomu ale nedokáže zblízka sledovat různá jiná rizika, např. jedoucí auta. A zde je zmíněný problém - lovící sova letí nízko nad terénem (aby slyšela myš), je dalekozraká, tudíž neodhadne rychlost auta, často před samotným útokem oči zavírá. Na silnici loví ráda - hlodavci tam nemají tolik možností uniknout. Poměrně často tak nejen kalousi, ale i jiné sovy končí ve škarpě u silnice sražené jedoucími vozidly. Někdy přežijí, ale vždy mívají roztříštěné kosti křídel, zraněné svaly, otřes mozku. Pokud tedy víte, že v okolí vašeho města či obce někde zimují hromadně kalousi ušatí, jezděte v noci opatrně a raději pomalu, a to do vzdálenosti několika kilometrů od sovího shromaždiště. Největší riziko hrozí na silnici podél nezoraného pole, poblíž stájí se zvířaty, stohů slámy, obilných sýpek a skládek odpadu. Tam všude se koncentrují hlodavci a tudíž právě tam budou lovit zimující kalousi. Naopak v hustém lese je riziko malé. A pokud už se stane, že vám sova před auto vletí, nenechávejte ji osudu! Zastavte, opatrně ptáka odchyťte rukama v rukavicích (jinak vás může poškrábat), uložte do krabice, koše či tašky, a předejte záchranné stanici pro volně žijící zvířata, v nouzi i do psího či kočičího útulku. Kalous je totiž nejen zákonem chráněný a velmi krásný, ale také užitečný, protože každý den uloví několik drobných hlodavců. A pokud pomoc zraněné sově přijde včas, je šance na vyléčení a následný návrat do přírody docela velká!