ZÁCHRANNÁ STANICE

Brzký příchod jara s teplými slunnými dny láká ven a přátelé přírody se často vydávají na návštěvu zoologické zahrady či zookoutku. Většina těchto zařízení v ČR je kvalitní, ale někdy lze najít něco, co svému názvu rozhodně čest nedělá. Totéž platí i pro zoo zahraniční. Existuje ale pár ukazatelů, kterých si můžete všímat a které vás o kvalitě a odbornosti jakékoli expozice zvířat informují zcela jednoznačně.Ještě než se vydáte na příslušnou návštěvu, můžete si na stránkách ministerstva zemědělství najít Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat - Podmínky pro chov savců volně žijících druhů v zajetí a totéž i pro plazy. Zde zjistíte minimální velikost ubikací pro různé druhy zvířat a jejich nutné vybavení. Pak nebudete muset dlouze dumat, zda je např. klec pro mývaly či bazén aligátorů příliš malý, či zda je zcela v pořádku.V zásadě platí, že dobrá zoo (i zookoutek, samozřejmě) staví ubikace zvířat tak, aby zde chovaní tvorové měli co nejlepší podmínky k životu. Tedy prostor na všechny pro ně přirozené pohybové aktivity (běhání, šplh, létání, plavání, plazení se - dle druhu zvířete), prostory k odpočinku (tedy opět dle druhu budky, palandy, stáje atd.), úkryt před nepřízní počasí a před sluneční výhní, prostor pro hry mláďat a u některých druhů i možnost přirozeně přijímat potravu (tedy pro kopytníky aspoň minimální možnost pastvy, pro většinu ptáků možnost uštipovat trávu a pupeny či lovit zde se vyskytující hmyz atd.). Nutný je i prostor k péči o povrch těla. Prasata či nosorožci potřebují bahenní lázeň, bažanti a další kurové musejí mít možnost popelit se v jemném písku, sloni potřebují bazén ke koupeli i písek k pohazování se jako ochranu proti hmyzu, téměř všichni ptáci musejí mít nádobu s vodou či bazének ke koupeli (kromě kurů a pštrosů afrických a nandu - ti se nekoupou), stepní a pouštní kopytníci si dopřávají písečnou lázeň. Většina velkých savců od koz, prasat a jelenů po slony se ráda o něco drbe - o kmeny stromů, klády, hrazení výběhu či velké kameny.Opravdu dobrý chovatel poskytuje zvířatům také hračky a další předměty k ukrácení dlouhé chvíle. Hrají si téměř všichni savci a mnoho druhů ptáků. Jako hračka může sloužit i věc zdánlivě nezvyklá. Třeba opicím a lidoopům poskytují zoo velké kartonové krabice, plastové kanystry či celé náruče dřevité vaty. Medvědi si vyhrají s dřevěnými koulemi - menší si kutálejí, na velkých zkoušejí balancovat. Také velké pneumatiky z traktorů a náklaďáků jim dobře poslouží a totéž platí i pro velké kočkovité šelmy. Pneumatika může někdy být zavěšena na řetězu či ve vodorovné poloze upevněna k tyči a za tu visí jako houpačka. Nosorožci rádi kutálejí velká hladká polena a velcí turové (zejména býci) se dlouhé minuty zabaví s pořádným špalkem visícím na řetězu, který pořád dokola nabírají na rohy. Ploutvonožcům poslouží barevné míče, jimiž si budou pohazovat. Velcí hračičkové jsou sloni, kteří ocení možnost přenášet kusy polen, kutálet si dřevěné koule a medicinbaly a lámat větve poskytnuté k jídlu. A co se týče ptáků, nejnáročnější na zábavné předměty jsou papoušci a krkavcovití. Ovšem i třeba čápi, volavky a kormoráni si dovedou donekonečna pohazovat s kusem rovného klacíku nebo soustem potravy, znovu a znovu jej upouštět do vody a chytat a přetahovat se o něj. Papouškům zoo běžně poskytují možnost šplhat po čerstvých nařezaných větvích stromů a keřů, houpat se na nich a okusovat je. Někde v ubikacích najdete i hračky prodávané v pet shopech.Určitě si všimněte způsobu, jak je podávána potrava. Krmítka musejí být čistá, umístěná v suchém a chráněném prostředí, zvířatům dobře dostupná. Některým druhům se potrava podává různě ukrytá v dutých špalcích, vydlabaných dýních apod., aby ji zvířata musela najít a při jejím získání se trochu namáhat. Týká se to zejména opic a lidoopů, medvědů, mývalů a nosálů, někdy i jiných druhů. Odpovídá to situaci v přírodě, kdy zvíře musí vynaložit nemálo energie a vynalézavosti, aby se uživilo. Jiné druhy jsou zase podrobovány jakési drezúře a musejí předvést několik cviků, aby dostaly potravu. Takové krmení je obvykle i komentováno na mikrofon a návštěvníci je mají velmi rádi. Nejznámější je cvičení se slony a s lachtany, popř. s delfíny. Jindy ošetřovatel vstupuje do ubikace a jednotlivá zvířata krmí z ruky. Má tak přehled o množství přijaté potravy a navíc lze takto snadno zvířatům podat léky a vitamíny. Toto individuální krmení se provádí např. s lemury, tučňáky, krokodýly, tapíry a některými dalšími zvířaty.Obecně platí, že krmivo musí být čerstvé, v horku dobře chráněné před sluncem a podané v čistotě. Zapatlané misky s oschlými zbytky, pokálené seno a zavánějící maso nesvědčí o dobré úrovni chovu. Ovšem s výjimkou mrchožroutů- supů a kondorů. Ti se někdy čerstvého masa ani nedotknou a nechají si ho v kleci patřičně uležet.Poslední důležitá věc, které si v zoo určitě všimněte, je možnost určitého soukromí pro zvířata. Mají šanci se před návštěvníky skrýt a nebýt viděna? Zejména při velké návštěvnosti v plné sezóně může i ten největší exhibicionista (což jsou např. šimpanzi, medvědi, velcí papoušci či sloni) potřebovat klid. Je část výběhu či klece mimo dohled lidí, např. oddělena keři, pevným plotem, skalkou, je k dispozici stáj, bouda, nepřístupná vnitřní ubikace? Pokud ano, jste v kvalitní zoo. Pokud ne, či pokud je do takového místa zvířatům schválně znemožněn vstup (aby si návštěvníci nestěžovali), pak jděte domů a najděte si příště jiné zařízení.A úplně nakonec - dobrá zoo myslí i na tvory, kteří v areálu žijí volně. Má tedy skleněné plochy opatřené siluetami dravců, z vodních příkopů je možné vylézt, mimo výběhy a klece nechybějí keře a stromy, část zelených ploch není přístupná návštěvníkům. Zoo, která splňuje všechny uvedené podmínky (stejně jako zookoutek), je dobrá a můžete se zde bez výčitek svědomí se zvířaty těšit a navštěvovat je.