ZÁCHRANNÁ STANICE

JAK KOMUNIKOVAT SE ZÁCHRANNOU STANICÍ.
JAK OHLÁSIT NÁLEZ ZVÍŘETE.
 
Nalézt volně žijící zvíře v nouzi může kdokoli a kdykoli. Záchranné stanice tu jsou od toho, aby udělaly, co je třeba, a zvířeti v rámci možností pomohly. Když se tedy v podobné situaci ocitnete, řiďte se, prosím, následujícími pravidly, aby pomoc přišla brzy, byla účinná a zvíře zbytečně netrpělo:
 
1. Telefonujte!!! Zasílání mailu, zprávy přes různé aplikace apod. vše zdržuje a pracovník stanice nemůže položit důležité otázky ohledně stavu zvířete a situace na místě. Každý také nemá chytrý telefon a i když ano, písemná komunikace zdržuje od práce. Žádná stanice nemá dispečink, kde by seděl někdo, kdo nic jiného nedělá. A ani hasiče či lidskou záchranku byste nepřivolávali mailem.
2. Nenechávejte telefonovat o pomoc děti. Málokdy dovede dítě zodpovědět podstatné otázky - viz výše. I teenageři jsou obvykle z nenadálé události trochu popletení.
3. Neomlouvejte se pracovníkovi stanice za to, že voláte. On je tu od toho, aby pomáhal. Hasičům se taky neomlouváte za to, že hlásíte požár. 
4. Věcně a stručně vysvětlete, oč jde. Uveďte o jaké zvíře jde, co se mu stalo (tedy zda vidíte zjevné zranění, zda jde o ptačí holátko, atd., atd.). Sdělte, kde se nacházíte, tedy obec (resp. městskou část), ulici, zda je zvíře venku a vy u něj stojíte, či jste ho vzali s sebou domů nebo do práce, zda jste byli u veterináře a zda a čím jste zvíře krmili. 
5. Pokud jste našli mládě ptáka či savce, NEJDŘÍV volejte, pak na něj případně sahejte a odnášejte ho!!! Mláďata zajíců, srnčata, kolouchové (tedy mláďata jelena lesního) a daňčata zůstávají celé hodiny sama v trávě či v mlází, matka k nim chodí jen občas a většinou za tmy. Cizí pach na mláděti způsobí, že je nepozná a nedovolí mu pít. Vyletující mláďata ptáků, jako třeba kosů, kavek, poštolek či sov, nejprve nedovedou dobře létat, ale rodiče o ně pečují a krmí je. Mládě obvykle stačí posadit na vyvýšené místo a odejít. Nerozhodujte ale sami, pokud nejste odborníky - zoology!
6. Věcně odpovídejte na dotazy pracovníka stanice. Neptá se zbytečně, ale vyhodnocuje, jakou pomoc (a jestli vůbec nějakou) konkrétní zvíře potřebuje. Pokud vás vyzve, abyste zkusili pomoci na místě (třeba nadhodili do vzduchu rorýse sedícího na zemi), udělejte to. Nechtěl by po vás nic, co by mohlo zvířeti uškodit.
7. Na dotaz o velikosti např. ptáčete, nebo malého ježka, neuvádějte centimetry. Obvykle se v odhadu zmýlíte (schválně si to zkuste doma s pravítkem v ruce). Použijte připodobnění k něčemu obecně známému (např. velký jako tenisák, míček na ping pong, jako grapefriut), nebo ke známému zvířeti (jako holub, slepice, jako morče, jako zlatý křeček apod.). U ptáčete uveďte, zda má peří, nebo chmýří, zda má ocásek (u mnoha druhů dorůstají ocasní pera až po opuštění hnízda), zda před vámi utíká, nebo sedí jako pecka.
8. Pokud jste dítě a našli jste zvíře v nouzi, požádejte o pomoc dospělého - rodiče, prarodiče, učitele či kohokoli jiného, kdo je nablízku. Nenechte se přesvědčovat, že obyčejnému holubovi, vrabci nebo veverce nikdo pomáhat nebude. Pomůžeme, od toho jsme tady! Ale NESAHEJTE NA MALÉ ZAJÍČKY A SRNČATA!!!
 
Věra Aladzasová Přibylová, vedoucí stanice.